V Ježíšově Srdci se však potkává něco naprosto jedinečného: plnost lidství a plnost božství. Ježíš nemiluje lidstvo jen nějakou abstraktní, vzdálenou božskou láskou. On nás miluje skutečným lidským srdcem. Srdcem, které se dokázalo radovat na svatbě v Káni Galilejské, srdcem, které se dojímalo nad chudými a nemocnými, srdcem, které plakalo nad hrobem přítele Lazara, a srdcem, které svírala úzkost v Getsemanské zahradě.
Když uctíváme Božské Srdce, oslavujeme skutečnost, že Bůh se stal jedním z nás. Vzal na sebe naši křehkost, abychom my mohli mít podíl na jeho síle. V dnešní době, která je často chladná, orientovaná na výkon a povrchní vztahy, nás červnová pobožnost zve k návratu k podstatě. Zve nás, abychom ztišili svůj vlastní shon a zaposlouchali se do tlukotu Srdce, které bije pro každého z nás. Lavice v kostele se tak během tohoto měsíce mohou stát místem setkání se Živou Láskou. Začněme tento měsíc s touhou, aby se naše srdce stávala podobnějšími Tomu Jeho.
Závěrečná modlitba: Ježíši, tichý a pokorný srdce, přetvoř naše srdce podle srdce svého. Dej nám v tomto měsíci milost hlouběji poznat tvou lásku, abychom ji dokázali přenášet do svých rodin, farností a celého světa. Očisti nás od chladu a lhostejnosti a učiň nás nástroji tvého pokoje. Amen.